Jirkovák a Pula 2002
MFF "Grand Prix Folklor" v chorvatské Pule ve dne 13. - 16. 9. letos probíhal za účasti našeho souboru. Určitě není nutno zdůrazňovat, že jsme vyjeli s tím
nejlepším z našeho repertoáru, že byli všichni patřičně naškrobení a nažehlení a že se všichni hróóózně moc těšili. Ubytování v Rovini bylo prima a taky na
břehu moře. Ten, kdo zrovna neplnil souborové povinnosti (vystupování, žehlení, zkouška, konference, tlumočení,...), trávil čas v mořské úžasně slané vodě.
Organizace festivalu byla i přes množství účinkujících souborů a hostů vynikající. Jak bydlení, tak stravování i ostatní, i když se muška až moucha našla.
Jako osoba neúčinkující musím konstatovat, že se naši tanečníci a muzikanti vyznamenali. Vyždímali ze sebe maximum - tanečně, muzikantsky, pevěcky, výrazem.
Oproti ostatním účinkujícím byly jejich obrovským kreditem tanec temperamentní navíc spojený se zpěvem a oku příjemné blaťácké kroje. No a kromě toho jsme se
jako soubor mládežnický, místy až dětský účastnili festivalu, kde většina účastníků byla dospělých. Zažili jsme fůru krásných zážitků, třeba: - pokyn rozdat
propagační letáky před festivalem vzali malí tak doslova, že vytvořili rojnici a obšancovali ulice, krámky a venkovní restaurace; nikdo jim neutekl a nafasoval
zelený leták; - v průvodu zpívala naše výprava tak, že bez oka mrknutí spláchla tříautobusovou výpravu litevských folkloristů; - na Janičku se do průvodu vrhnul
asi zamilovaný Pulan a narval jí do ruky tři zmrzliny; - málem jsme byli bez Violky - před prvním vystoupením totiž zjistila, že nemá šněrovačku (po prvotních
infarktových stavech vše vyřešila); - Jíťa utrpěla velký úspěch sólovou písničkou "Teče voda, teče" (mohutný potlesk publika), teda až na to, že před tím ochraptěla
a zpívala hlasem zasloužilého námořníka (jaké by asi byly ovace, kdyby zpívala na pro ni obvyklé úrovni?); - nejmladší generace objevila skalnaté pobřeží zasahující
do moře s příbojem, i rozhodla se nenechat je bez povšimnutí, takže jednak desetiminutová cesta trvala skoro tři hodiny a jednak ... no buďme rádi, že jsme zůstali
v plném počtu; - organizátoři si odmítli nechat vysvětlit, že "Jirkov" je jméno domovské obce a ne příjmení našeho souboru, takže naše prezentace
zněla "Jirkovák - Prag"; smůla, příště; - v kostele v Rovini je číslo našeho vládního povodňového konta a zprávy o povodních; - když začaly v kostele hrát
varhany a věřící zívali, Kačka a Marcelka začaly tancovat; Petruška a Míša se nahlas bavili, ale už je to dobré, uši jim už dorostly; - při upoutávce litevského
souboru chorvatská státní televize natáčela - houfeček našich nejmenších tanečnic a Honzu. Vedle těchto povětšinou humorných zážitků jsme zaznamenali ještě jeden.
Bylo to gala vystoupení na pódiu pulského kolosea. Neskutečně působivé zahájení mezi setmělými tři tisíce let starými zdmi obrovské arény osvětlené dvěma řadami
loučí vyvolalo zvláštní napětí u několika tisíc přítomných diváků. Ticho..zvláštně intenzivní hudba..louče..potlesk. Naši Jirkováci nastupovali jako čtvrtí s
dětským tancem "bažant", sólovým zpěvem Honzy Uhlíka a Michala Kireše "Já ne, to ty" a "skočnými" velkých děvčat. Ještě nikdy jsme nevystupovali na tak velkém
pódiu a před tolika diváky. Ještě nikdy nám publikum netleskalo a neskandovalo "viva" a "bravo" skoro celé vystoupení. Ještě nikdy nás najednou nenatáčelo tolik
kamer a nezabíralo tolik fotoaparátů. Ještě nikdy se nám nechtělo brečet tak, jako když našich dvacet lidiček s českou vlajkou za zády zamávalo s publikem daleko
víc, než decentní poloprofesionální kolegové z Belgie, Itálie, Bosny, Chorvatska, Litvy, Německa,... Děkujeme všem, kteří nám umožnili prožít tyto chvilky.
Všem, i sobě.
Domů
Foto